Kromě toho že přišel čas na recenzi třetího dílu trologie o Zlatém glóbu, jsem si i po fiasku s úlovkem na Tetě potřeboval spravit chuť. A protože si na zápasech nikdo prodávat padělek netroufá, jinak by totiž skončil na dně jámy s kraby, nebylo se v tomto ohledu čeho bát. Pravý kumšt spočíval ve vybrání správné nabídky. Zboží je při podobných akcích i mnohonásobně předražené, jelikož se prodá tak či tak, takže cápci jako já mají kolikrát daťáky jen na jeden, maximálně dva obchody. Jakmile jsem ale spatřil osamoceného ryna za barem, jak pomaličku nonšalantně pobafával ze své dýmky, věděl jsem, že mám vyhráno. Rynové jsou totiž zatraceně zcestovalí, ví o všem, co se kde šustne a jestli jsem měl šanci od někoho sehnat něco opravdu speciálního, lépe si snad ani vybrat nešlo.
Odměnou za můj bystrý úsudek a prakticky veškerou hotovost, co jsem měl k mání, mi byl vzorek kapsle yarrocku. Vzal jsem si jej, zaplatil a vypařil se z kantýny. Z toho co o téhle věcičce vím, totiž bude pro všechny lepší, když ji pozřu někde hodně daleko a sám. No, snad to knížka při čtení neschytá.
Podání: Třetí díl z šestidílné série o nejmladších rytířích Jedi hladce navazuje na své dva starší bratry a uzavírá příběhovou linii točící se okolo magické koule věznící v sobě po tisíciletí massassijské děti. Tentokrát okolnosti zavádí hrdiny na Tatooine, rodnou planetu Tahiri, na které se má dívka rozhodnout, zda bude pokračovat ve studiu na Lukově akademii nebo se navrátí ke svému adoptivnímu otci Slivenovi. Jakmile však výprava, tentokrát pod vedením Tionne, dorazí na místo, zjišťuje, že věci nebudou tak prosté, jak se původně zdálo. Nájezd: Zatímco ve Zlatém glóbu a Lyričině světě si mohla autorka hrát s fantazií, protože žádný z měsíců Yavinu nebyl dříve nijak detailně popsán, ve Slibech naráží na problém, že se musí držet již zaběhlých tatooinských reálií. Když se totiž mluví o pouštní planetě z Nové naděje, každému trošku zasvěcenému fanouškovi se ihned vybaví její dvě slunce, banthy, píseční lidé, sarlacc, wompské krysy, jawové a další. A to všechno je při psaní potřeba správně namixovat a nabídnout tak, aby to čtenáře nezklamalo. Jak si s tím tedy Nancy poradila? Inu, pojďme se na to podívat. Euforie: Slunce pomalu zacházela za obzor. Tahiri, jistá si svým rozhodnutím, se připravovala vyslechnout si příběh o svých pravých rodičích, aby její duše byla zbavena všech okovů minulosti a ona se díky tomu mohla stát skutečným rytířem Jedi.Ač jsou hlavními hrdiny třetí knihy opět Anakin s Tahiri, bylo znát, že je věnována spíše dívce a soustředí se na rozklíčování jejího životního příběhu. Anakin zde plní více roli věrného pomocníka a přítele, který při své kamarádce stojí, ať se děje cokoli, a je ochotný za ni položit i holý život.
„Ach ano, cítím, že tentokrát jsem dostal to, za co jsem zaplatil.“
Ukazuje se, že Tahiri skutečně mezi tuskeny vyrůstala, umí jejich jazyk, ví jak přežít v poušti a vlastní i osobní obří Banthu, se kterou ji pojí láskyplné pouto. Historie jak se k písečným lidem dostala je více než věrohodná a je až zarážející, jak moc jsem byl ochoten na ni přistoupit a i na to, co z ní všechno plynulo. Dokonce si troufám tvrdit, že je natolik dobře vymyšlená, až mám menší pochyby, zda pro malé děti není příliš komplikovaná, notabene navíc i dost nemilosrdná. Ale jako dospělý musím dát palec nahoru a vzdát za ni autorce hold.
Stejně tak jsem byl překvapený i tím, jak mě kniha zhruba v půli začala strašně bavit. Za výbornou bych označil pasáž s Jawy a jejich porouchaným Sandcrawlerem. Při jejím čtení jsem ihned dostal chuť si zapnout hru Jedi Academy a projít se opět misí na záchranu ztraceného droida (ti co hráli, ví). Dozvěděl jsem se dokonce i pár věcí, které jsem o Jawech a „jejich“ pohyblivé krabici nevěděl, což byla paráda. K setkání se sarlaccem a kraytským drakem už mám menší výhrady, ale musím uznat, že to pořád bylo příjemné čtení.
Nancy báječně pracuje s odkazy v rámci série a mladí hrdinové jsou s to využít všechny umy a poznatky, které si, za dobu co studují na akademii, osvojili či získali. Až neuvěřitelně koresponduje i Anakinova schopnost opravit cokoli s tou jeho děda, stavitele kluzáků a pomocných droidů z harampádí nalezeného na vrakovišti.
Chvíle klidu: Zatímco se tatooinská slunce připravovala ke spánku, protože šlo o dětskou knihu, autorka nad některými technickými detaily mávla rukou. Mě ale (jako dospělého čtenáře) jejich nedotaženost vcelku dráždila. Řeč je kupříkladu o prazvláštní délce doby, po kterou se Tahiri vyskytovala na akademii. Faktu, že se Sandcrawler v poušti pohybuje pomaleji než banthy nebo projevu absolutního nezájmu Tionne stran otevřeného rozhovoru o Zlatém glóbu mezi Anakinem a Tahiri.Tím však seznam nelogičností nekončí. Jen při jejich výčtu musím přejít z kategorie „mávla rukou“ do „zavřela oči záměrně“. Jinak si totiž nedokáži vysvětlit, jak mohl gigantický kraytský drak udělat tlapou na Anakinově hrudi šrámy podobné spíše těm od togoriana. Zarážející je i samotné drakovo chování, kdy si do své sluje odnáší živou oběť, místo toho aby se ihned nažral. Notabene pokud nemá ani mladé. V tomhle případě ale chápu, že se může jednat o nějakou formu náhrady ledničky. Živé jídlo se v horku jednoduše kazí pomaleji.
Za zajímavou nedokonalost naopak považuji vysvětlení, proč je Tatooine pokryt takovým množstvím harampádí, navzdory svému řídkému osídlení. Prý je tomu tak díky nesčetným bitvám, které se nad planetou odehrály. Chytrá to myšlenka, dokud nezačnete dumat, proč by někdo nad touhle koulí písku vlastně válčil a kolik by pak muselo být šrotu třeba na Corellii.
Poslední imperfekce se vztahuje k volnosti dětí, což je ostatně neduh, kterým trpí celá série. Pravda, Luke tentokrát poslal s Anakinem a Tahiri dozor ve formě Tionne, ale vlastně jakoby to neudělal. Rytířka Jedi je mezi tuskeny dokonale bezbranná a navzdory jasnému smrtelnému nebezpečí, nechává odvézt své svěřence divochy hluboko do pouště, vědoma si toho, že jejich úkolem bude se na vlastní pěst a hezky po svých vrátit.
Zatraceně, to je síla! Možná jsem si měl vzít jen půlku té tabletky.
Absťák: Tatoo I s Tatoo II rádi zapadají společně, a obyvetelé planety jsou za to jistě velmi vděční. Jen já nevím, zda se mi o tom chce číst v každé kapitole.I když je knížečka už trošičku dospělejší, pořád čtenáře neochudí o důkladnou rekapitulaci předešlého děje, a protože jde o díl třetí, vydá na hezkých pár prvních stran. Nechybí ani příšerný dětský sloh, doplněný o perlu perel z řad jazykolamů: And then there they were.
Už v předchozím dílu se autorka nebála po rekapitulaci vrhnout rovnou do akce, ostatně jak jinak si chcete udržet dětskou pozornost, ale ve Slibech se jde na vše už opravdu hodně zhurta. Sotva si mezi sebou Anakin s Tahiri prohodí pár dialogů, už nasedají do Peckhumova frachťáku. Cesta na Tatooine jim pak zabere ještě méně času, protože než byste řekli utinni, už stojí před hordou písečných lidí a klábosí o svém nadcházejícím úkolu.
Vyloženého příběhového faux pas se Nancy dopustí snad jen jednou, když nechá Tahiri tápat nad tím, co je zač sarlaccova jáma. O několik kapitolek dříve je totiž psáno, jak ji Sliven už od mala seznamoval s nástrahami planety a učil všemožným kouskům, jak ve vyprahlé pustině přežít.
V návaznosti na vypíchnuté bludy říkané v knize dětem (minulé recenze), si tentokrát dovolím poukázat na nebezpečí popíjení tekutin z cizích lahví, které lze vcelku běžně nalézt kupříkladu právě v dračích slujích. Ačkoli se to Anakinovi a Tahiri vyplatilo, není moudré pít z nádob, které bůhví jak dlouho ležely mezi mrtvolami a navíc ještě na planetě s klimatem Egypta. Takové věci totiž většinou nedopadají dobře.
Střízlivění: A protože se už, snad definitivně, tatooinská slunce znovu ztrácí za dunami, je načase si povědět něco závěrem. Titul naplnil veškerá má očekávání. Nesl se v duchu předchozích knih, zopakoval všechny jejich chyby a stejně tak zároveň nabídl příběh, který přes svá omezení neurazí. V první půli sice nudil opakováním, ale v druhé mě vtáhnul do děje a upoutal nečekaně zábavnou zápletkou.O důležitosti díla pro rozšířené universum nemůže být pochyb. Právě tady fanoušek najde všechny odpovědi na otázky týkající se minulosti Tahiri Veily. Teprve zpětně, po přečtení Slibů, člověk pochopí, co pro tuto mladou dívku znamená být Jedi a jak moc pohnutý její budoucí osud vlastně je.
Perlička závěrem: „Jsem Tahiri Veila, potomek Cassy a Trysta. Jsem Tahiri, adoptivní dcera Slivena z kmene tuskenských nájezdníků. Má cesta je cestou světla. Jsem učednicí jedi.“ – Jupííí, materiál za všechny prachy a to doslova. Na tenhle zážitek jentak nezapomenu a proto ať žijí rynové!